Z tisku

Zemědělský týdeník č. 5/2007

Publikováno: 01.01.1000

Přijíždím do Matějova, vzdáleného sedm kilometrů od Žďárů na Sázavou, a jsem trochu v šoku. Vidím totiž objekty, ve kterých jsou chována jatečná prasata. Budovy jsou vysoké, připomínají spíše kravíny. I po vstupu do nich si připadám, že jsem někde jinde než v prasečáku. Čistá zvířata, perfektní prostředí.

Jde o jednu z devíti farem, které má Agrofarm, a.s., rozmístěny v celém okrese. Krmení tam pro 4600 čuníků „vaří“ pouze dva lidé. Jsou to zemědělci na svém místě. Jejich odměnou, kterou mi šéf firmy prozradil, teda plat, ani nebudu psát, aby to někomu nebylo líto. Jen pro upřesnění, společnost dosahuje za rok 310 milionu výkonů při pouhých 130 zaměstnancích. Každý člověk teda „vyrábí“ za 2,5 milionu korun.

Dostávám bílý obleček, návleky a jdu na obhlídku. Prakticky nevím, co se mám ředitele společnosti ing. Jiřího Pejchala ptát. O ekonomiku asi nepůjde, luxus číhá ze všech míst, na chodbách ovládají ventilaci a další potřebné činnosti čidla. Zdi jsou vybílené, fakt jsem takový provoz ještě neviděl. To snad není chov prasat, na roštech nejsou výkaly, není to normální provoz jako v jiných obdobných zařízeních. „Dejte si na hlavu kapuci, ať vám nepáchnou vlasy.“ Ta zvířata však ani nazapáchala, bylo cítit pouze živočišné teplo.

Napadá mne první otázka Za kolik dokážete udělat kilogram v živé?
Prase se nedá vyrobit při současných nákladech za 26 korun, to je nesmysl. My jsme však stabilizovaný podnik a plně konkurenceschopný. Přiznám, že jdeme cestou ekonomiky, hospodaříme spodní hranici živin. Ale tak, aby zvířata měla vše, co potřebují. Přiznejme, že nynější výkupní cena právě 26 korun je pod hranicí nákladů. Za ekonomickou hodnotu považuji 30,50 až 31 korun. Ovšem každý chovatel si musí uvědomit, že existuje určitá sinusoida, cena klesá nebo roste, tak je tomu v celé Evropě.

Co to je za budovy, vždyť by se v nich dali ustájit koně? To jsou snad bývalé kravíny?
Energie je drahá, nemůžeme si dovolit utrácet, Předělané bývalé 174 kravíny naprosto vyhovují chovu prasat, jsou vzdušné, není třeba tolik nucené ventilace. Budete se divit, ale tyto objekty byly skutečně zdařilé. Minulé stavby na produkci prasat s výškou stropu 2,40 až 2,60 metru byly nesmyslné, pokud se ventilaci nevěnovala patřičná pozornost, zvířata trpěla. Silové ventilátory také hučí 24 hodin denně a za kilowattu platíte dvě koruny, ne jako dříve několik haléřů. Myslím, že dřívější stavby pro skot po úpravě naprosto prasatům vyhovují. Rekonstrukce stojí sice dost peněz, ale investice se vyplatí. Dovolím si obecně tvrdit, že v současnosti přijde na více financí jedno místo pro prase než pro krávu. Chov čuníků není jednoduchý, ale při dodržení všech zásad jde o slušnou ekonomiku.

Jaká je spotřeba krmiva, kolik dosahují přírůstky?
Za rok vyrobíme devět tisíc tun vepřového, což znamená, že každý občan od nás sní jeden kilogram masa, produkujeme dvě procenta veškerého vepřového v ČR: Chováme 4700 prasnic a jen loni se narodilo 110 tisíc selat. Na jednu prasničku tedy připadá 21 odchovaných selat, což je vynikající. Denní přírůstky dosahují 750 gramů, konverze je na úrovni 2,86 kilogramu. To je výrazně lepší než celorepublikový průměr. Vepřové maso od nás putuje do pěti masokombinátů.

Vyrábíte si sami směsi, jaké pěstujete obiloviny?
Jsme atypickým podnikem, který nemá rostlinnou výrobu, obiloviny nakupujeme na žních, samozřejmě za výhodnou cenu. Krmení odebíráme od pěti velkých dodavatelů a dalších zemědělských podniků. Pro výkrm používáme mokré krmení, do směsí přimícháváme syrovátku. Dá se říci, že dávky krmiva jsou individuální, podle potřeby zvířat. Opakuji, společnost není vlastníkem žádné půdy, na které by se hospodařilo. Máme kolem 700 akcionářů, podstatnou část akcií – asi 80 procent – vlastní 15 velkých zemědělských podniků v okrese Žďár nad Sázavou.

Jak funguje kejdové hospodářství?
Střediska máme vybavena kejdovým hospodářstvím, kapacita je vypočítána na skladování kejdy po šest měsíců. Životní prostředí teda netrpí, kejdu rozváží agrochemický podnik našim kolegům na pole. Tuto službu poskytujeme zemědělcům zdarma, my za tyto služby platíme ACHP. V posledním období jsme přešli na roštové ustájení, hlubokou podestýlku už máme pouze v jedné stáji.

Jaký je zdravotní stav zvířat, jak řešíte veterinární péči?
Zdravotní stav prasat se v posledním období zlepšil, za posledních sedm let však vzrostly náklady za léky o sto procent. Musíte si uvědomit, že řada firem musela chovů zanechat právě z důvodů nemocí. Po otevření trhu se totiž do ČR dostala řada různých plemen, prostě nekontrolovatelný plemenný materiál. Zdravotní stav patří k největším problémům při chovu prasat.

V současnosti při léčení veterináři experimentují, někdy jsou i velcí vědátoři bezmocní. Společnost má své zootechniky a využívá služeb tří veterinárních lékařů, z nichž jeden pracuje na plný úvazek. O antibiotikách netřeba mluvit, ta jsou jako všude přísně hlídána. Úhyn selat v předvýkrmu dosahuje kolem 3,5 procenta, prasat v žíru asi 2,1 procenta. Samozřejmě máme svůj rozmnožovací chov.

Chtěl bych připomenout, že nyní některé firmy v ČR chovají selata například z Dánska, Německa, Nizozemska a dalších zemí. Veterináři přiznávají, že tato zvířata se někdy musí léčit poněkud drasticky.

Jak je chov organizován?
Genetika a organizace chovu je standardní, podklad tvoří vždy BusLa, připouštěni jsou různí kanci. Prasničky z rozmnožovacích chovů jsou šest týdnů v karanténě a pak jsou drženi i po připuštění v jedné skupině. Prasnice jsou tedy ustájeny skupinově, později, v období 25. až 30. den březosti jsou v individuálních klecích. Ve světě je tato technologie hodně rozšířena, zabřezávání na samotkách je lepší. Je to nezbytné pro dobrou užitkovost.

Nehodláte se rozmáchnout a kolegy, kterým chov nejde, takříkajíc spolknout nebo postavit jatka?
V žádném případě se nechceme s nikým slučovat ani stavět jatka. Každý ať dělá, co dobře umí, a naší doménou je chov. Tyto kroky by totiž nemusely dobře ekonomicky dopadnout. Zemědělství u nás je složité, nemá žádnou politickou podporu. Jeden a půl procenta zemědělců z celkového počtu lidí nikoho moc nezajímá, je to pouze malá část voličů. Jiná je politika ostatních států, např. Francie a Polska, kde si agrárního sektoru váží. Nám nikdo nic zadarmo nedá. Pouze jsme získali peníze z fondů EU na dvě jímky kejdového hospodářství. Šlo o celkovou částku půl milionu korun.

V současnosti bere pod křídla podniky s horšími chovatelskými výsledky některé podniky ZZN, aby měly kam dodávat krmení. Řada z nich už vyrábí velké množství vepřového masa. V této situaci vidím jakousi zoufalost. Z druhé strany nutí zemědělce, aby jim prodávali obilí za nízké ceny, neboť farmáři nevlastní skladovací prostory a zrniny musí prodat za každou cenu.

Jak vidíte chov prasat v ČR v dalším období?
Situace není dobrá, například ještě v roce 2003 bylo v republice 330 tisíc prasnic a ve výrobě vepřového masa jsme byli soběstační. Už o dva roky později následoval pokles pod 300 tisíc prasnic a najednou jsme museli 20 procent vepřového dovézt z ostatních zemí. V současnosti je situace ještě horší, prasnic stále ubývá a dovážíme kolem 30 procent vepřového. Tento deficit se bude stále prohlubovat, situace není růžová. Zemědělské chovy prasat však nepřebírají pouze ZZN, ale i zahraniční firmy, např. Dánové. Ve své zemi si vyprodukují selata a v ČR se zaměřují na výkrm. Je to z jejich pohledu logické, neboť si doma nezatěžují životní prostředí, které přece jen žír ohrožuje více než výroba selat. Podobná je situace u našich sousedů na Slovensku.

Jak vůbec vaše společnost vznikla?
V roce 1992 začal Agrofarm hospodařit v pěti provozech v okrese Žďár nad Sázavou a od té doby už funguje devět provozu. Jak už bylo řečeno hospodaříme bez půdy, takže spojení se zemědělskými výrobci je pro nás výhodou. Při zajišťování obilí a při likvidaci kejdy. Největším provozem společnosti je středisko v Záblatí, kde je kolem 1500 prasnic a výkrmové kategorie.

Dalšími středisky, které společnosti patří už od jejích vzniku jsou Čížkov, kde je umístěn rozmnožovací chov, Měřín a Rozsochy. V těchto střediscích jsou ustájeny všechny kategorie prasat a ve Slavkovicích se zvířata pouze vykrmují. Následně společnost koupila a zrekonstruovala stáje b Březí, Vidoníně, Matějově a ve Žďárci. Selat máme v podniku nadprodukci, takže žádné nenakupujeme. To je samozřejmě výhoda, vzhledem k riziku přenosu chorob.